Z historie (Kaznějovský zpravodaj č. 4/2006)

Z historie (Kaznějovský zpravodaj č. 4/2006)

 

Z historie (Kaznějovský zpravodaj 4/2006 - str. 12-14)

  • • Zastavme se, zavzpomínejme ... (str. 12)
  • • Zajímavá návštěva na chemickém závodě v Kaznějově (str. 13-14)

 

ZASTAVME SE, ZAVZPOMÍNEJME .....
 

Půjdeme-li kolem bývalé hájovny „U Staňka“ v Újezdě a dál směrem ke kótě 454,2 (křižovatka lesních cest mezi Kaolínkou Kaznějov – Kaolínkou Horní Bříza a mezi Kaznějovem a Krašovicemi, pomístní jméno „U Karla",) překvapí nás nově vybudovaný památníček, věnovaný občanu Kaznějova, panu Karlu Winkelhöferovi. Spatříme dřevěný kříž, rámeček se stříškou s obrázkem sv. Huberta, patronem myslivců. Vše je kvalitně a s láskou provedené.

Kříž byl postaven na památku pana Karla Winkelhöfera, který se narodil 4.11.1916 v Kaznějově a zemřel 21.2.1992. Je pochován na místním hřbitově. Památníček byl zhotoven a postaven jeho synem Karlem Winkelhöferem (53) a vnukem Karlem ml. (15) dne 7. října 2006.

Karel Winkelhöfer byl mezi kaznějovskými občany známý a vážený. Byl rolníkem (usedlost Oborská ul.), vyznal se v koních, měl rád les ( člen MJ Dubina), po řadu volebních období byl členem obecního zastupitelstva. Byl upřímný (co na srdci, to na jazyku), klidný, rozvážný, se smyslem pro spravedlnost. Ani humor mu nechyběl. Docházelo-li někdy k nějakým nepravostem, tak debatu o nich obyčejně končil slovy „ lumpárna a slovo boží nepomine“.

Památných míst s pomníčky a kříži je mnoho. Jejich umístění je většinou vázáno k nějaké významnější události (tragické, náboženské apod.). Nacházíme je na rozcestích, na památných místech a dnes také při silnicích, po tragických nehodách. V naší obci je dřevěný kříž v Úvozu ( u chemické továrny), panem Šafrem byl obnoven kříž na Vrchu ( nad panem Růžkem), na konci obce ve směru na Oboru stával kříž s letopočtem 1833, v polesí Puchýř je známý Sukovatý kříž, nad „Osmnáctkou“ Červený kříž, za „Velkým kanálem“ Modrý kříž, v polesí Doubrava Zelený kříž, ve stejném polesí je pomníček pana Zajíce, zavražděného tu v revolučních událostech r. 1945. Z místních pomníčků bych připomněl „Kučerojc“ křížek (Oborská ul.), zásluhou pana Miroslava Sýkory obnovený pomníček U Svaté trojice a dosud neobnovený „Obrštajgrojc „ křížek.

Nejvíce památníčků je na místním hřbitově, kde odpočívají řady generací našich občanů.

  

 Mgr. Josef Křížek
 

Zajímavá návštěva na chemickém závodě v Kaznějově
 

Ve dnech 12. a 13. dubna 2006 navštívil chemický závod v Kaznějově pan Alfréd Willer, kaznějovský rodák. Doprovázeli jej jeho dva synové a dcera.

Pan A. Willer se narodil v Kaznějově v roce 1930 jako syn strojního inženýra pana Viléma Willera, který v letech 1927 až 1939 zařizoval strojní vybavení výrobny kyseliny citronové na chemické továrně. Matka pana A. Willera pracovala v pražské centrále „Dolových a průmyslových závodů – dříve J.D.Starck“ u jejího generálního ředitele Roberta Epsteina, který se velmi zasloužil o zahájení výroby kyseliny citronové v Kaznějově tím, že obstaral potřebné finanční prostředky na zakoupení výrobního patentu od vídeňského profesora botaniky Dr. Josefa Szucse a na investiční výstavbu nového provozu.

Rodina Willerových bydlela v Kaznějově v domě č.p. 67, kterému se říkalo „žlutá vila“. Dodnes si pan Alfréd Willer (přezdívaný „Fredy“) vzpomíná, jak se jako dítě díval z oken tohoto domu na tovární nádvoří, na kterém se často vyskytovaly velké hromady kostí, v létě notně zapáchající, používané pro výrobu kostního klihu (ten se tu vyráběl v letech 1881 – 1957). Kolem „žluté vily“ vedla poměrně široká cesta směrem k „modré haldě“. Po cestě se chodilo k Píšům a k hájovně v Újezdě.

Ve svých vzpomínkách na mládí si pan Alfréd Willer (později vystudovaný architekt) dodnes vybavuje koupání na „Horejšáku“, na řeznictví v domě č.p. 9 na kaznějovské návsi (dnes fa Keramika Helus), na cukrářství pana Václava Réna s jeho zmrzlinou a kremrolemi, na pana ing. Václava Mádra, syna stavitele V.M. (byl jeho spolužákem ve škole v Kaznějově) a také na paní Josefu Žižkovou (zvanou Pepička), která bydlela v sousedství „žluté vily“. Rodina Willerových se přátelila s rodinou Kočů z Rybnice. Starý pan ing. Vilém Willer kamarádil s panem Janem Kočou z Rybnice č.p. 61, jeho syn Alfréd pak se synem pana Jana Koči, s panem Bohumilem Kočou. Pan ing. Vilém Willer se svojí ženou Lotkou navštívili pana Bohumila Koču st. (dnes už zemřelého) v červenci roku 1973. Tehdy mu bylo umožněno se potajmu podívat i do chemické továrny. Pana Alfréda Willera potěšila i jeho krátká přátelská návštěva rodin Bohumila Koči ml. a pana Vladimíra Koči v době jeho letošního dvoudenního pobytu. Návštěvu mu zprostředkovalo současné vedení podniku (RNDr. Petr Pešek, Václav Rén, ing. Martina Ježková a Ivanka Šebestová).

Po vpádu nacistů do ČSR v roce 1939 byla rodina Willerova nucena opustit Kaznějov. Původně chtěli Willerovi opustit i republiku. Byly jim však odebrány pasy a tak se rodina uchýlila do Prahy na Žižkov, kde přežila německou okupaci. V roce 1947 se Willerovi odstěhovali do Brazílie, do města Sao Paulo. Tam měl pan Vilém Willer problémy najít si odpovídající práci a chtěl se vrátit do Československa. Únorové události v roce 1948 v ČSR však zavrhly jeho myšlenky na zpětný návrat do vlasti. Nakonec se mu podařilo najít si práci ve velké papírně v Sao Paulu, kde pracoval až do svého odchodu na odpočinek.

Architekt pan Alfréd Willer (Fredy) je vzhledem na svůj věk ve výborné fyzické a duševní kondici. I po tolika letech žití v cizině nezapomněl na svůj rodný český jazyk. Jeho děti však už češtinu neznají. Mimo svojí portugalštinou hovoří plynně anglicky, protože se jim dostalo vyššího odborného vzdělání v Anglii. Nejstarší syn Marcelo Willer je po tátovi rovněž architektem, věkově prostřední dcera Marína žije a pracuje v Londýně jako reklamní designérka. Nejmaldší syn studuje gymnasium v Londýně a připravuje se na maturitu.

Na kaznějovský chemický závod si pan architekt Alfréd Willer vzpomněl v únoru 2006 při procházení webových stránek tohoto chemického podniku. Prostřednictvím e-mailu požádal vedení současného podniku o umožnění návštěvy závodu. K návštěvě dostal souhlas od ředitele kaznějovské provozovny firmy OMGD, s.r.o., pana RNDr. Petra Peška. S historií i současností chemického závodu byl pan A. Willer s jeho doprovodem seznámen ředitelem RNDr. Petrem Peškem. Vedoucí správního odboru pan Václav Rén seznámil návštěvu s historií výroby kyseliny citronové i historií ostatních výrob provozovaných v období působení v továrně pana ing. Viléma Willera. Samotnou prohlídku továrních provozů zajišťovala technická ředitelka továrny ing. Martina Ježková. Ostatní doplňující záležitosti zajišťovala vedoucí sektretariátu ředitele paní Ivanka Šebestová.

Pan Alfréd Willer si jistě odnesl s sebou do Brazílie pěkné vzpomínky na Kaznějov i Rybnici, na místa, která mu jsou z doby jeho mládí tak důvěrně známá.