Z historie (Kaznějovský zpravodaj č. 3/2008)

Z historie (Kaznějovský zpravodaj č. 3/2008)

Z historie - Kaznějovský zpravodaj 3/2008 - str. 16 - 17

  • Čestní občané Kaznějova
  • Zamyšlení

 

  Čestní občané Kaznějova
 

Každá společnost oceňovala snahu lidí o rozkvět života v obci, ve které působili. Jejich práci, která měla význam pro širokou veřejnost oceňovala jmenováním čestným občanem.

 

JOSEF BULÍN – narozen 31.3.1848, majitel usedlosti č.p. 60 Kaznějov, zemřel v roce 1916

JOSEF HEINC – c.k. okresní starosta v Manětíně, bydleli v Chrašťovicích

ANTONÍN HÁJEK- knížecí lesní správce v Doubravě, zástupce panství Plasy v obecní radě

JAN CHOURA - okresní hejtman v Manětíně

JOSEF KROUPA – narozen 1850, zemřel v roce 1924, majitel realit v Křimicích a pokladník hospodářské záložny v Plzni.

FRANTIŠEK KUNDRÁT – profesor hospodářské školy v Plzni. Zastupoval obec v letitém sporu proti továrně o vypouštění zapáchající vody

JOSEF LEGÁT – narozen 8.8.1841, první řídící učitel v Kaznějově, pro zásluhy, které si získal v obci; učil od 20.9.1875 do 10.1.1881.

EDUARD PŘIBÍK – nar. 21.9. 1863, pokladník chemické továrny, člen okresního zastupitelstva v Manětíně.

Dr. EDVARD BENEŠ - nar. 285.1884, zemřel 3.9.1948

2.června 1938 bylo uděleno obecním zastupitelstvem v Kaznějově čestné občanství presidentu Dr. Eduardu Benešovi. Na základě rozhodnutí ministerstva vnitra z 16. prosince 1939, po zřízení PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA, zrušilo obecní zastupitelstvo své usnesení a pod nátlakem čestné občanství zrušilo. Jednání o obnově čestného občanství proběhlo v roce 1997. Obecní zastupitelstvo se rozhodlo neměnit tento stav a čestné občanství nevracet. Při pozdějším prohledávání dokumentů se podařilo zjistit, že čestné občanství bylo obnoveno 5. května 1946 a předáno panu presidentovi 18. května 1947 v Kralovicích.

KLEMENT GOTTWALD – 23.11.1896 – 14.3.1953. Na slavnostní schůzi 22. prosince 1948 v sále biografu byl zvolen obecním zastupitelstvem čestným občanem Kaznějova president republiky KLEMENT GOTTWALD. Toto ocenění dostal ke svým 52 narozeninám.

VOJTĚCH PÁNEK – Pracoval jako dělník v chemické továrně. Po zatčení 12. července 1943 byl v Drážďanech odsouzen k trestu smrti a tam byl popraven sekyrou.

KAREL ŠMÍDL – 4.11.1917 – 17.4.1943 strojní zámečník na chemické továrně .Při zatýkání v továrně 23.3.1942 se mu podařilo ukrývat se na různých místech. Jeho úkryt v Borovech u Přeštic v rodině cestáře Křesiny byl vyzrazen. Při pokusu o útěk 17. dubna 1943 byl zastřelen. Všichni členové rodiny, která jej ukrývala, byli zastřeleni.

FRANTIŠEK ŠMÍDL starší - 14.8.1883 – 28.2.1943, dělník chemické továrny. Při útěku syna Karla 23. března 1942 byl zatčen, vězněn v Terezíně a Osvětimi, kde zemřel 28. února 1943.

FRANTIŠEK ŠMÍDL mladší - 28.6.1915 – 21.1.1944,strojní zámečník v chemické továrně Po útěku bratra Karla a po zatčení otce byl i on dne 12. července 1943 zatčen. Odsouzen byl v Drážďanech k trestu smrti. Tam byl 28. ledna 1944 popraven sekyrou.

FRANTIŠEK ŠTEFL - 1.4.1897- 28.1.1944, pracoval jako bednář v chemické továrně. Byl zatčen 12. července 1943 a v Drážďanech odsouzen k trestu smrti a popraven sekyrou dne 28. ledna 1944.

FRANTIŠEK VALEŠ - 21.1.1891 – 5.4.1945. Francouzský legionář z první světové války, školník, zatčen 24. března 1942 a zemřel 5. dubna 1945 v káznici ve Woldheimu.

ANNA VYHNISOVÁ roz. KRISTOVÁ 18.4.1912 – 24.10. 942, zatčena 11. srpna 1942 v Kaznějově.

VLADIMÍR VYHNIS 15.4.1911 – 24.10.1942, řídící učitel v Drachkově, zatčen 30.7.1942

Oba manželé byli popraveni pro účast odbojového hnutí na Sedlčansku v plynové komoře v koncentračním táboře v Mauthausenu 24. října 1942, Anna v těhotenství.

KUZMA USTANOVIČ BANIKOV 1895 – 1968 - Politický velitel první vojenské jednotky RUDÉ ARMÁDY, která dne 11. května 1945 vstoupila do naší obce.

Dr. ALEXADR ALEXANDROVIČ MOSTAKOV – kvadrový starší leutnant

NIKOLAJ ANDREJEVIČ TRACENKO - starší seržant komanda rozvědky

Příslušníci RUDÉ ARMÁDY, kteří přišli nešťastnou náhodou o život po skončení války v Evropě.


8.května 1965 bylo Místním národním výborem v Kaznějově uděleno čestné občanství in memoriam občanům Kaznějova, kteří zemřeli v německých koncentračních táborech a  příslušníkům Rudé armády, kteří v naší obci zemřeli

ARNOŠT BERNÁSEK - 27.5.1910 – 17.4.1945 -Pracoval jako svářeč na chemické továrně. Byl zatčen 12. července 1943 a zemřel „na pochodu smrti“ 17. dubna 1945 v Oranienburku.

RUDOLF HEREJT -  10.7.1912 14.4.1943, pracoval jako dělník v keramické továrně v Horní Bříze. Při zatýkání v továrně v Horní Bříze 14. dubna 1943 byl při pokusu o útěk zastřelen gestapem.

JOSEF HLÁSEK - 13.4.1910 - 9.2.1945, vyučený čalouník a brašnář, posledně dělník chemické továrny Byl zatčen 12. července 1943 vězněn v koncetračním táboře v Buchenwaldu. Pracoval v továrně ve Wiemaru, kde byl při náletu 9. února 1945 zabit.

JOSEF HURT - 15.6.1908 – 1944, jako československý voják padl u Dukly. Více není známo

VOJTĚCH KOUKOLÍK - 15.4.1911 - 28.1.1944, pracoval jako dělník na chemické továrně Byl zatčen 16. července 1943. V Drážďanech byl odsouzen k trestu smrti a popraven sekyrou 28. ledna 1944.

JAROMÍR MACHÁČEK - 1.2.1901 – 1943, soustružník v továrně ČESKOMORAVSKÁ – KOLBEN DANĚK v Praze. Bydlel v Praze, kde byl zatčen 7. prosince 1942. Zemřel v Dachau v prosinci 1943.

 

Jindřich Novák

 

 

  Zamyšlení

    Není to tak dávno, co nám sdělovací prostředky připomínaly neslavné výročí – srpen roku 1968 – a máme zde další historicky rovněž neslavné výročí, odehrávající se v září roku 1938 – tedy před 70ti lety.
    Co tomu předcházelo ? Uplynulo několik dní od vzniku Československé republiky a již musela státní moc likvidovat snahy o vytvoření „Deutschbohmen“ v poněmčeném území. Ve druhé polovině 30 let zvolna roste německý aktivizmus – množí se různice, není všechno bílé, dostává se na „hnědý“ nádech.     Přichází „Mnichov”, kde nás naši západní spojenci „hodili“ na pospas Hitlerovi, a tak 20. května 1938 byla „vyhlášena „ částečná mobilizace, aby 23. září 1938 byla vyhlášena „úplná“ mobilizace....
    Ve středu 24. září 1938 hlásí český rozhlas - „Ve dvě hodiny v noci přišli anglický a francouzský vyslanec v Praze za p. presidentem a žádali o přijetí londýnských návrhů – vydat německé kraje . Večer kolem osmé hodiny po dlouhé odmlce hlásí čs. rozhlas .....“vláda československé republiky přijímá návrhy, které daly společně Anglie a Francie Československu na vyřízení sporu s Německem – odstoupení německých okresů Německu a vystoupení Československa ze spojenecké povinnosti k Francii a Sovětskému svazu...“ Jak těžko to hlasatel povídal – ještě tíž se nám to poslouchalo....
    „A přišel Mnichov – nátlak spojenců, kteří prohlásili, že použijí i donucení, pokud nepřijmeme podmínky.
    Rozhlasové stanice Berlín, Varšava a Budapešť třeštily, jak urvat z republiky co nejvíce ...“ tak popsal Dny zrady z přelomu září – říjen 1938 pětadvacetiletý poručík pěchoty Stanislav Kameník – velitel objektu K-S 21 ( nedaleko Králík). Poté co bylo zradou Anglie a Francie Československo donuceno vydat hitlerovskému Německu rozsáhlé pohraniční oblasti, zapsal si ráno 9. října 1938 ( při opouštění hranice) tento poslední zápis. “ je to smutné a přál bych našim spojencům, aby na sobě okusili to, jak se zachovali k nám prohlašujíce, že bojují za vyšší cíle než je známé, špinavé Československo.”
    Věřili jsme v demokracii, ve smlouvy a slavnostní závazky velkých a mocných států, ale i jim se zdá “právo” malého národa méně oprávněným, nežli krutá přesila mocného.
    Znovu  jsme se ocitli v dějinné krizi, kdy moc jde před právem a snaží se tvořit nové pojmy cti a spravedlnosti. “O nás – bez nás” (čs. Rozhlas 30.9.1938).
    Odstoupení pohraničního území bylo provedeno k 1. říjnu 1938 za pláče vojáků, kteří museli opevnění opustit. Obsazení českých území nastalo k 15. březnu 1939. Neradostnou dobu naší republiky, našich vojáků a našich lidí netřeba připomínat, ale jak asi muselo býti generálovi, když i prostí vojáci nesli velice těžce osud našeho pohraničí ( ne Sudet), proto bychom neměli zapomínat, že vyhánění obyčejných lidí – ideových odpůrců- z jejich domovů započalo již v této době a započali s tím ti, z nichž si ještě dnes nejvíce stěžují ....

Václav Novák