| Chemie v Kaznějově | |
| Historie chemie v Kaznějově se začíná psát 30.7.1833, kdy podnikavý kraslický obchodník J.D.Starck dostává od tehdejšího guberniálního úřadu povolení k zahájení výstavby továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové - tzv. olea. Výroba sem byla přesunuta z nedalekých Hromnic (kde byl zdroj vitriolové břidlice) kvůli zdejšímu ložisku uhlí objevenému v roce 1819, neboť metoda výroby olea pálením vitriolového kamene byla značně náročná na spotřebu paliva. Oleum se začínalo vyrábět na 52 galejních pecích v budově zvané olejna, na jejíž výstavbu navázala hrnčírna pro zhotovování retortů a baněk pro výrobu a kameninových lahví pro přepravu kyseliny. V roce 1837 vzniká pro podnik správní budova. Roku 1850 je započato s výrobou kyseliny sírové v olověných komorách, a to naopak na dlouhých 109 let. Roku 1874 jsou vystavěny dvě olejny na zcela novém místě, čímž vzniká tzv. "nová továrna" již základem v současné poloze. Poslední olejna je postavena v roce 1879, téhož roku staví Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové v "nové továrně." V roce 1883 umírá J.A.Starck a firmu odkazuje tehdejšímu obchodnímu řediteli A. Schoblochovi, který podnik 12.10.1885 převádí na Dolové a průmyslové závody, dříve J.D. Starck, akciová společnost se sídlem v Plzni. Tři léta poté zahajuje výrobu kostního klihu a roku 1896 kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem pro drobné odběratele, což je v té době údajně novinkou v rámci celého Rakouska-Uherska. Dalšími produkty kaznějovské továrny jsou ke konci 19. století např. kyselina dusičná z ledku, síran hlinitý, železnatý a měďnatý (modrá skalice) a umělé hnojivo - superfosfát. V roce 1900 kupuje firmu uhelný magnát J. Peschek a záhy poté dochází mj. po dřívějším požáru dvou olověných komor (7.9.1898) k definitivnímu ukončení provozu ve "staré továrně," a to poslední směnou dne 23.12.1901. Investice jsou poté soustředeny do celkové přestavby a výstavby "nové továrny." V roce 1902 vyrůstá energetická centrála se šesti Tischbeinovými kotli a generátory Siemens a Škoda, která nahrazuje dosavadní neekonomický stav tří kotelen umístěných na různých místech závodu, téhož roku je vybudována železniční vlečka. Rozšiřuje se výroba síranu hlinitého, kamence a kyseliny solné, zmodernizována je klihárna a postavena nová administrativní budova. Roku 1907 jsou instalovány dvě Kaufmannovy pece na pražení pyritu a zabudováním Kentova mlýna je zdokonaleno mletí fosfátu. V předválečném období je ještě zavedena výroba sirníku sodného, akumulátorové kyseliny a pícního vápna, zároveň i nová technologie výroby kyseliny dusičné. V období 1.světové války a i v dalších letech podnik stagnuje. Významější posun přichází až po roce 1926, kdy jsou zahájeny výzkumy možností přípravy kyseliny citrónové pomocí melasy a hub tzv. povrchovým kvasným procesem. Za účasti vynálezce této metody dr. Josefa Szücse jsou v kaznějovských laboratořích prováděny praktické pokusy, po jejichž úspěchu se v roce 1930 zahajuje vlastní výroba. Díky značné výhodnosti metody zajišťuje zanedlouho továrna až 15% světového prodeje kyseliny citrónové v mezinárodním kartelu a objem výroby se začíná plynule zvyšovat. Po válce se kyselina citrónová postupně stává nosným bodem výrobního programu, bez výrazných technických obměn běží stále komorová výroba kyseliny sírové, i když převážně již jen pro výrobu superfosfátu. Politické změny přinášejí znárodnění, takže fabrika nese od 1.7.1949 název Jodasta, n.p., který je v roce 1953 zcela v duchu doby doplněn přídomkem závod Julia Fučíka. Ve stejném roce začíná rozsáhlá a dlouhodobá přestavba, ta již dává areálu tvář, která v částečně změněné a zchátralé podobě přetrvala dodnes. V roce 1955 vznikají nové objekty pro zahajovanou výrobu tehdy vzácného germania (do roku 1980), o rok později je naopak po letech zastavena výroba superfosfátu a roku 1959 i kyseliny sírové. V té době patří závod pod Spolanu Neratovice a v roce 1965 definitivně "zahnízďuje" pod Lachemou Brno. V šedesátých letech vzniká nová kapacita na výrobu kyseliny citrónové, zahajuje se výroba lithných solí, síranu nikelnatého a v roce 1970 i známého Vitacitu. O osm let později je realizována výroba tavicích solí pro sýry a v 80. letech dochází k dalšímu navýšení kapacity kyseliny citrónové. V roce 1990 vznikají Kaznějovské chemické závody, s.p., od 15.12.1992 po privatizaci pak Aktiva, s.r.o. Nový provoz hlubinného kvašení cukerných roztoků běží od roku 1993, ostatní provozy postupně stagnují. I přes orientaci hlavně na výrobu kyseliny citrónové a značným investicím do jejího zefektivnění, je podnik zadlužen a v roce 1997 je vyhlášen konkurz. 1.3.1999 vzniká Aktiva, a.s. a o dva roky později zajišťuje již 7% výroby citrónové kyseliny na evropském trhu; tehdy se vyrábí kolem 26000 tun ročně, pro srovnání - v roce 1930 to bylo pouhých 240t, v roce 1968 6600t. Dále je produkována např. kyselina vinná, síran chromito-draselný a dusičnan mědnatý. Levná konkurence z Číny a částečně i silná koruna však zapříčiňují opět zastavení výroby kyseliny (duben 2003) a pak další konkurz (listopad 2004). 10.6.2005 získává podnik pražská firma OMGD s.r.o., která na podzim toho roku výrobu opět zahajuje. Více zde: https://zskaznejov.webnode.cz/products/historie-chemicke-vyroby-v-kaznejove/ |
|
 |
 |
 |
|
 |
 |
| Historická fotomapa areálu chemičky - 50. léta 20. století  |
Fotomapa areálu chemičky Fotomapa 2015  |
| Co zbylo z chemie ... | |
 |
 |
| Doly v Kaznějově | |
| Uhelný revír v Třemošné a v Kaznějově | |
 |
|
| Důl David (Kaznějov 52) | |
 |
 |
| Důl Martin (Kaznějov 48) | |
 |
 |
 |
 |
| Tovární komíny v Kaznějově | |
 |
 |
  |
 |
 |
 |
| Zdroj: https://youtu.be/fEW7AeP5C2g |
|
