Kaznějovský zpravodaj 2/2007

Narodil se 14. dubna 1923 v Kaznějově, Špagátová ulice, v rodině domkáře. Absolvoval obecnou školu v Kaznějově a měšťanskou školu v Horní Bříze.

Vyučil se soustružníkem ve Škodových závodech v Plzni. V roce 1940, po vyučení, byl totálně nasazen do Škodových závodů v Dubnici na Váhem (Slovensko). Z této továrny odešlo později přes sto mladých Čechů a Moravanů do doliny kolem Uhrovce, kteří pak spolu s občany této oblasti vytvořili základy pro vznikající partyzánské bojové celky. Tady se stal J. Patejdl příslušníkem partyzánské brigády Jana Žižky, jejímž velitelem byl Teodor Pola.

Za svou činnost v partyzánské brigádě Jana Žižky byl J. Patejdl vyznamenán řadou medailí, např. Za chrabrost, kterou mu předal při výkonu vojenské základní služby generál Ludvík Svoboda, Řádem vítězství, Řádem SNP, Řádem maršála Žukova aj.

Po návratu domů začal pracovat v rámci ministerstva vnitra. Absolvoval roční školu kriminální techniky a taktiky. Po přeřazení na kriminální ústřednu v Praze absolvoval dvouletou školu ukončenou maturitou. Po zařazení do funkce náčelníka odboru Západočeského kraje vystudoval dálkově šest semestrů právnické fakulty v Praze. Po výstavbě krim. učiliště v Praze byl jeden rok náčelníkem celostátní krim. školy. Po decentralizaci se vrátil opět do výkonu funkce náčelníka odboru kriminální ústředny v Plzni. Z těchto údajů vyplývá, že činnost J. Patejdla po II. světové válce byla převážně odborná v oblasti hospodářské kriminality. J. Patejdl žije nedaleko v České Bříze.

V partyzánské brigádě Jana Žižky byl také totálně nasazený V. Tenk, jehož rodina žila v Kaznějově. Jeho otec měl v nájmu hospodu a řeznictví u Beránků ( náves čp.8).

Poznámka:

Vše bude podrobněji uvedeno v knížce „Osobnosti v historii naší obce“, kterou připravujeme spolu s ing. Františkem Hofmanem a ing. Václavem Bőhmem.

Mgr. Josef Křížek

Od roku 1880 byla v Plachtíně (Preitenštejn) česká škola, která byla vydržována majitelkou sklárny A. Ru"cklovou. Sklárna byla zrušena v roce 1895 a s ní i česká škola. Na české škole učil vlastenecký učitel Antonín Kankrklík, který pak působil od roku 1899 v Mrtníku jako první mrtnický učitel. Vyučování v Mrtníku bylo zahájeno v roce 1899 v čp. 1 u Beránků. V roce 1900 bylo zahájeno vyučování v nové škole, která byla slavnostně otevřena 30. prosince 1900 a správcem nové školy se stal právě učitel A. Kankrklík. Na jednu školu, jednu třídu a jednoho učitele to bylo tehdy opravdu mnoho. Děti se v této vesnické jednotřídce hodně naučily a učitel Kankrklík byl duší pokrokového a společenského života v obci.

O tragickém osudu učitele Antonína Kankrklíka se vyprávělo následovně:

V osudný den (21. nebo 22. červenec 1911) uslyšeli někteří mrtničtí občané výstřel a po něm druhý. Pracovali ještě na poli a nevěnovali tomu velkou pozornost, protože rána z pušky nebyla v ten čas nic neobvyklého . Jiní vyprávějí, že rány z pušky byly přece jen podezřelé, protože byl slyšet lidský výkřik.

Učitel byl v lese se psem, který se po výstřelech vrátil do školy a žalostně vyl. V učitelově rodině to vyvolalo zděšení. Zvlášť když už byl večer a učitel se nevracel. Příslušníci rodiny pak sledovali psa, který je dovedl až na místo neštěstí. Učitel ležel na pokraji lesa zakrvácený, bez života. Všechny pokusy o záchranu byly marné.

V samotné vsi vyvolala tato tragédie velké zděšení. Druhý den byl přiveden policejní pes a začalo vyšetřování. Stopy se žádné nenašly a vyšetřování skončilo bez úspěchu.

Vypráví se, že rány byly dvě. Snad ta druhá byla teprve smrtelná. Neznámý pachatel prý střelil do mlází, domnívaje se, že se tam hnula zvěř. Snad prý, když viděl, že střelil člověka, zahladil druhou ranou svůj omyl.

Někteří majitelé honitby byli vyslýcháni, kde který osudnou hodinu byl. Ale dokázat se nic nedalo a lehkomyslně obvinit nevinného také ne. Mohl to být pytlák, který pak z místa činu utekl. Ani msta nepřicházela v úvahu, protože učitel byl v celé obci oblíben.

Antonín Kankrlík je pochován na hřbitově v Dolní Bělé a při cestě z Mrtníka do Lomničky, na místě popisované události, stojí památný křížek.