Několik materiálů o historii Kaznějova
je na oficiálním webu Kaznějova v sekci Informace o městě
| Úvod do historie |
|
O Kaznějově jako malé osadě je v historii poprvé zmínka v písemných pramenech v souvislosti se založením cisterciáckého kláštera v Plasích v polovině 12. století. Klášter fakticky vznikl v roce 1145 a příchodem mnichů a s tímto datem nerozlučně souvisí i historická existence Kaznějova. Na místě původní osady vybudovali cisterciáti do roku 1250 hospodářský dvůr jako samostatnou sídelní buňku. Po zrušení a změně cisterciáckého hospodářského modelu, kdy plaský klášter se stal běžnou feudální vrchností, byl hospodářský dvůr zrušen a ve 14. století vysazena v Kaznějové ves o rozloze 16 lánů. Převážná část Kaznějova leží v kotlině obklopené lesy. V samotné obci není žádná významná historická památka. Za zmínku snad stojí kaplička na návsi, k níž byl položen základní kámen v roce 1893. V blízkém okolí je však možno navštívit zámecký komplex v Plasích, Mariánskou Týnici u Kralovic, zámek v Manětíně, Rabštejně a další. Hezké procházky jsou v okolních lesích, zejména podél řeky Střely, procházející hlubokými kaňonovitými údolími.
|
| Název obce |
|
Učitel František Sopr píše ve svých pamětech z roku 1894, že se nedá dokázat, kdy naše obec přesně vznikla. Pokud jde o jméno, můžeme soudit, že vzniklo podle "káznice", která měla být umístěna v prostoru současného obytného domu č. 87 (Václav a Blažena Pikrtovi) na horní části návsi. Dr. Ing. Jindřich Flek uvádí, že není známo, kdy byla obec založena. Soudí však, že se jedná o ves mladší. Kdyby byla obec založena v 10. stol., pak by se jmenovala Kaznějovice (podle zakladatele Kazněje). Jednalo se pravděpodobně o dvůr nebo tvrz. Název vsi by pak byl Kaznějův dvůr. Listinná připomínka z roku 1144 uvádí název obce Kázňov. Tento název byl používán až do roku 1918. Po vzniku Československé republiky jmenovala vláda komisi, která měla ve starých pramenech najít původní české názvy, protože řada jmen obcí byla rakouskými úřady různě zkomolena. Komise pracovala tři roky. Z jejího rozhodnutí se změnil název obce z Kázňova na současný Kaznějov (Dr. Antonín Profous, Místní jména v Čechách, Praha 1947). Z historie známe ještě jiné názvy pro naši obec. Jaroslav Schaller uvádí ve spise Topografie des Königsreichs Böhmen, Prag 1785, dvě jména pro Kaznějov - Kasenau nebo Kasinow. J. G. Sommer ve spise Das Königsreichs öhmen, Pilsner Kreis, Prag 1838, uvádí tři německá jména: Kasenau, Kaznau, Kazniow. V době německé okupace (1939-1945) zkomolili Němci název Kaznějov na Gassnau.
|
| Vznik obce |
|
Kaznějov je dáván do souvislosti se založením Plaského kláštera v roce 1 145, kdy zde počala vznikat osada. Řád cisterciáků měl ve svých stanovách kolonizování krajiny. V první polovině třináctého století zde klášter založil poplužní dvůr obhospodařovaný poddaným lidem. Byl opevněn jako tvrz a při něm byl velký ovčín. Podle některých údajů stávala tvrz na místě dnešní usedlosti č. 8 na návsi (U Beránků). Před první polovinou 14. století fungoval jako režijní zařízení kláštera. (Dok.: Vyjádření k určení letopočtu první historické zprávy obce Kaznějov - Archiv Plasy) V roce 1345 rozhodl opat, aby byl klášterní dvůr zrušen a místo něj zde lokována ves. Z hospodářských provozů kláštera na lokalitě měl zůstat pouze panský ovčín. Rychtářem zde ustanovil Petra z Kralovic. Ten dostal za úkol vystavět v Kaznějově ves o rozloze 16 lánů, každý lán 0 40 jitrech (Jitro = 2837 m2 = 28 a). Patnáct lánů bylo poplatných, jeden držel rychtář svobodně. Navíc obdržel právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn (pod cihelnou u Šteflů). Pro poznání podoby vsí 14. století je důležité určit skicu Kaznějova, která zobrazuje krátkou ulicovku s oboustrannou zástavbou. Tato ulicovka odpovídá členěním parcel 0 16 statcích. Petr později předal rychtu se souhlasem opatovým Protivovi v Volfštejna, který se usídlil jako rychtář plaského kláštera v Kaznějově. Roku 1418 byl rychtářem Hrdoň z Dubnian. Císař Zikmund potřeboval mnoho finančních prostředků k vedení války proti husitům. Rozprodával statky a nerespektoval ani klášterní majetek. Cisterciákům zabral mnoho vsí a rozprodal je šlechticům. Kaznějov prodal roku 1421, a to dvakrát. Pánům Kolovratům Libštejnským a Burianovi z Gutštejna. Vznikl spor a páni Gutštejnové, kteří sídlili na hradě Gutštejně a Dolní Bělé, spor vyhráli. Tak připadl Kaznějov na 200 let k Dolní Bělé. V husitských dobách, kdy byl zpustošen plaský klášter, bylo v Kaznějově spáleno šest statků a zanikla úplně obec Újezd, která stávala v místech dnešní Staňkovy hájovny. Roku 1555 prodali Gutštejnové dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu karlštejnskému. Tak dostal Kaznějov nového pána. Po nezdařeném povstání v roce 1618 a po bitvě na Bí1é hoře v roce 1620 propadly majetky odbojných stavů konfiskaci. Tak se stalo i Markvartům. Kaznějov a pustý Újezd koupil od Královské komory pan Vilém z Vřeskovic, ale na císařovo přání byl opět vrácen klášteru roku 1622. Za třicetileté války byl v Kaznějově vypálen jeden statek a.rychta. V berní rule z roku 1654 je uvedeno 8 usedlostí, panský mlýn a ovčín. Podle pozemkové knihy Klášterské rychty Kaznějova z roku 1664 tu bylo 24 usedlostí. Po třicetileté válce, která skončila uzavřením mírové dohody ve Vestfálsku roku 1648, bylo území Čech značně poškozeno. Český sněm se snažil získat přehled o škodách vzniklých válkou, o stavu gruntů schopných hospodařit, o počtu usedlíků, polí osetých i neosetých, stavu dobytka apod. Proto vydal roku 1654 nařízení o sestavení berní ruly. V té době náležela naše obec do Plzeňského kraje, pod panství Kaceřov, které patřilo plaskému klášteru řádu sv. Benedikta. Podle tohoto soupisu hospodařili v obci sedláci Jiřík Karásek, Jiřík Jindra, Jan Ulhol, Martin Kučera, Bartoň Mates, Bartoň Fousek, Jakub Karlovic, Matěj Jindra a Matěj Kovář. Byl tu také pustý panský mlýn. Tereziánský katastr z let 1713 - 1718 přihlíží nejen k soupisu poddanské půdy, ale eviduje i půdu panskou. V té době žili v obci sedláci Mates Karásek, Jan Jindra, Rosin Uhrin, Hanuš Kučera, Andreas Motis, Vít Fousek, Bárta Karlovec, Mates Němec, Kašpar Hanzlíček, Hans Lukáš, František Čása a chalupníci Šimon Maděra, Šimon Mareš, Mates Fabián a Václav Daniek. V roce 1785 byl založen Katastr Josefa II. (též Josefínský). V obci byli sedláci Jan Motis, Martin Daniek, Tomáš Čása, Jan Hanzlík, Šimon Němec, Vojtěch Mareš, Jakub Beránek, Štěpán Královec, Vojtěch Kožišek, Matouš Hanzlíček, Mikuláš Urbari, Tomáš Babor, Jakub Královec, Martin Hanzlíček a Matěj Koudela. Katastr stabilní (stálý) platí od roku 1860. Popisuje a sepisuje všechny části obce, nevynechává ani silnice, stezky, polní cesty, pěšiny, parcely a neužitečné plochy. Stabilní katastr platí jako základ zeměměřičského podkladu dodnes. Zhruba kolem poloviny minulého století žili v obci tito usedlíci nebo gruntovníci: Antonín Motis, Jiří Kondel, Matěj Hanzlíček, Václav Hanzlíček, Martin Karlovec, Jan Henžlík, Jan Urban, Jakub Hanzlíček, Antonín Karlovec, Matěj Kožišek, Jan Karlovec, Václav Patejdl, Václav Kožišek, Antonín Němec, Martin Henžlík, Václav Kožišek, Martin Hanzlíček, Matěj Karlovec, Martin Daniek (domkář), Vojtěch Čása, Martin Hanzlíček, Antonín Motis a Martin Šebek.
|
| Újezd - pustá ves |
|
Ratmír ze Skviřína, komorník plzeňského kraje, si vysloužil od krále Přemysla I. některé vesnice v okolí Plzně. S klášterem v Plasích měl smlouvu, ve které se zavázal, že po své smrti daruje klášteru svou ves Újezd. K tomu došlo roku 1232. Újezd zůstal v majetku Plaského kláštera skoro 200 let. Roku 1421 nechal král Zikmund napsat Újezd Burianovi z Gutštejna. Roku 1424 táhl Jan Žižka na Plzeň. Jeho armáda měla asi 500 jezdců, 7000 pěších vojáků a 300 válečných vozů. Proti Žižkovi se postavili páni kraje plzeňského, zejména oba Kolovratové, Krušina ze Švamberka, Calta z Kamenné Hory, pomocníci města Plzně i z kraje podbrdského. Došlo k tuhým bojům, které se neobešly bez záhuby řady městeček a vsí. Žižka byl nucen od Plzně odtáhnout a ustoupit přes Kralovice k Žatci. Při ústupu byly spáleny Újezd, Těškov, Kamenice, Hluboká, Lhota a jiné vsi. Pustina Újezd zůstala 40 let v držení vladyků ze Žilova. Vladyka Jan prodal roku 1462 Újezd panošovi Hroznatovi z Vrtby. Je pravděpodobné, že ihned po Hroznatově smrti byl Újezd opatem Grekem vyplacen a vrácen Plaskému klášteru. Roku 1544 zastavil opat Bohuslav pustou ves Újezd Floriánovi Gryspekovi na Kaceřově za 500 kop, spolu s lesy zvanými Modřov, Mladý háj a Dubová hora. Pustina Újezd zůstala po 80 let při zámku Kaceřově. Pole a louky byly pronajaty Petrovi, rychtáři z Kaznějova. Nad lesy bděli v té době hajní Kuba z Čermné a rychtář Mareš z Obory. Roku 1623, po konfiskaci majetku po bitvě na Bílé Hoře, byl Újezd vrácen Plaskému klášteru.
|
| Dělnický zpěvácký spolek Hlahol |
|
Dělnický zpěvácký spolek byl založen 10. prosince 1913. Počet zakládajících členů byl 20. Prvním předsedou byl zvolen Václav Zíka, místopředsedou František Macháček, jednatelem Josef Hejduk, sbormistrem Eduard Kohout, pokladníkem František Volf, archivářem František Čapek, revizory účtů Rudolf Volín a Václav Baxa. V roce 1917 zemřel sbormistr Eduard Kohout a jeho místo převzal Antonín Roubal, učitel zpěvu ve Třemošné. V roce 1919 byl zvolen novým předsedou spolku Ludvík Hejduk. Po jeho odchodu na vojnu se do funkce předsedy vrátil opět Václav Zíka. Spolek účinkoval nejen v Kaznějově, ale i v širokém okolí, dokonce i v Plzni. Repertoár byl široký, např. Kdo za pravdu hoří, Dárek z lásky, Šediny, Sázava, Píseň práce, Tatranské písně, Svoboda, Věno, Za Husem, Husitská válečná, Zelená travička aj. Po druhé světové válce činnost spolku ustala. Později byl založen Pěvecký soubor Jiřího Wolkera pod vedením Jaroslava Vostatka. Po jeho odchodu z Kaznějova se soubor rozpadl.
|
| Ochotnický spolek Kollár v Kaznějově |
|
19. dubna 1896 byl v Kaznějově založen ochotnický spolek Kollár. Předsedou spolku byl zvolen Jan Šimandl, starosta obce. Místopředsedou Václav Urban, pokladníkem Jan Reinvart,jednatelem Rudolf Wácha, režisérem Ludvík Kadlus, ředitelem divadla František Sušánka, revizorem účtů Václav Macháček a správcem divadla Josef Juha. První ženou, členkou souboru, se stala Barbora Sušánková. Při zahájení činnosti měl spolek 100 zlalých dluhu, ale už po roce vykazoval čisté jmění 6 zlatých a 68 krejcarů. Byla nastudována představení Jan Výrava, Naši furianti, Na statku a v chaloupce aj. Divadelní představení se konala střídavě v hostinci pana Plechatého a pana Rotta. V hostinci pana Rotta zakotvil spolek od roku 1910 natrvalo. Hrálo se na dřevěném přístavku, později bylo postaveno jeviště zděné. Do činnosti spolku zasáhla rušivě první světová válka. Po vzniku republiky r. 1918 se začala činnost znovu rozbíhat. Hrála se představení na jevišti i ve volné přírodě, např. Jan Kozina. Nejvíce se podíleli na činnosti spolku do druhé světové války Rudolf Hanzlíček, Antonín Kindl, Antonín Henžlík, František Triner, Václav Juha, Božena Nová, Antonín Šmídl a Růžena Běhounková. Ke 40. výročí spolku byla úspěšně uvedena hra Maturita. O činnosti ochotníků se v té době pochvalně vyjádřil okresní osvětový referent, řídící učitel Pavel Holec z Lomničky. Charakteristickou osobností spolku byla Anna Molcarová, jednatelka a nápovědka, známá také jako vedoucí místní obecní knihovny. V době protektorátu činnost ochotníků zanikla. V březnu roku 1946 se konala valná hromada ochotnického spolku. Práci ztížil odchod některých členů za prací do jiných míst a do vojenské služby. Později se stalo ochotnické divadlo součástí Závodního klubu při chemickém závodě. V současné době na tradice ochotnického spolku Kollár úspěšně navazuje divadelní soubor Štace, založený v roce 1979. Připomeňme např. jeho účast na Národní přehlídce venkovských divadelních souborů Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou v roce 1991 a 1994. Soubor odtud přivezl tři ceny: za aktivní dramaturgii, za spontánní herecký projev a Štěpán Svoboda dostal ocenění za individuální herecký výkon.
|
| Kulturní památky |
|
Kapličky, pomníčky a kříže byly většinou umisťovány na rozcestích a v místech zdaleka viditelných (s ryze orientační funkcí, nebo na památných místech.
Kaplička na návsiPrvní zmínka kolem r. 1630, kdy měl Plaský klášter darovat pro kapličku zvon, 5. 8. 1892 shořela. Základní kámen nové kapličky byl položen 16. 10. 1893, vysvěcena oborským farářem V. Novotným 24. 8. 1894. První mši sloužil kaznějovský rodák Matěj Kožíšek, t.č. kaplan ve Svárově u Unhoště. Brána U MaděrůPostavena ve slohu selského baroka. Dřevěné křížePři cestě do Obory nad Rabasovým domem (nápis z r. 1833), v úvozu u Aktivy, nad Růžkem při odbočce silnice na Oboru, Sukovatý kříž v polesí U Puchýře. |
| Současnost města |
|
Dnešní Kaznějov se svými skoro 3 300 obyvateli prodělal velké změny. Výsledkem těchto změn je úprava komunikací, výsadba zeleně, oprava stávajících a výstavba nových domků a domů, stále se zlepšující sít služeb a vznik nových živností a firem. Velká pozornost je věnována ekologii a zlepšování životního prostředí. Byla provedena plošná plynofikace vybudován přivaděč kvalitní pitné vody. Aktualizací směrného územního plánu byla vytýčena průmyslová zóna, která vytváří dobré podmínky pro další rozvoj podnikatelských aktivit. Ve městě je vybudována moderní škola s plaveckým bazénem.Výchovná činnost je doplňována místním domem dětí a mládeže RADOVÁNEK, jehož činnost přerůstá do celého regionu. Předškolní výchova dětí je uskutečňována ve dvou mateřských školách. Zdravotní péče je zabezpečována v modernizovaném zdravotním středisku, kde je provozováno 8 lékařských služeb a umístěna lékárna. Další tři lékaři provozují svoji praxi v privátních ordinacích. Privatizace kulturního střediska a zachování provozu kina přináší oživení kulturní společenské činnosti. Bohatá je rovněž sportovní činnost v místním moderním sportovním areálu. Tento pozitivní vývoj vyvrcholil 1. listopadu 1997, kdy předseda Poslanecké sněmovny České republiky povýšil obec na město.
|
