Zdroj : Podzemní čtení : HORNICTVÍ A HUTNICTVÍ V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM
Závody na zdělání kyzů v horním revíru Plzeňském
V horním revíru Plzeňském, severně a severovýchodně, z části pak i západně od Plzně uloženy jsou hlavně u Hromic ale také v jiných nedalekých místech politického okresu Plzeňského a Kralovického ve známých “Plzeňských břidlicích”, které v té krajině českou pánev silurskou lemují, zvláštní temnošedé břidlice, t. zv. vitriolové a kamencové, pojmenované dle výrobků, které přiměřeným zděláním poskytují.
Tyto zvláštní vrstvité vložky jsou v některých místech sotva půl metru, jinde však i mnoho metrů mocny, a částkami kyzovými buď v zrnech a krystalech, buď v kulovitých shlucích protroušeny, a byly již ode dávna předmětem výroby lučebných látek, kterážto výroba později nalezeným kamenným uhlím v nedalekých Břasích a v Kaznějově valně došla podpory.
Dobývání a zužitkování oněch kyznatých břidlic u Hromic začalo prý se již v 16. století. Určité zprávy o tom pocházejí teprv z konce 18. století, kdy se z břidlic těchto vyráběti počal kamenec, což však se valně nedařilo, protože se z nich tvoří příliš málo síranu hlinitého. Začátkem 19. století přešlo Hromické břidličné ložisko, a postupem času přešly i ostatní označené závody (zejména též Kazňov, před tím k Plaskému panství naleževší) v majetek Jana Davida Starcka. I nastalo pravidelné dobývání dotčených břidlic i vyrábění z nich především (louhováním a odpařováním) tak zvaného vitriolového kamene a z něho potom dílem zelené skalice, hlavně pak zvláštní kyseliny sírové, které jest jméno “Nordhausský vitriolový olej”, protože v Nordhausích (Nordhausen) dříve se vyráběla. Jinak se kyselina tato zove prostě “oleum” a může se u nás právem označiti jakožto specificky “česká” kyselina sírová.
Jedeme- nebo jdeme-li označenou krajinou Plzeňsko - Kralovickou, východně až k Břasům u Radnic sáhající, shledáme na více místech opodál nějaké šachtice neb štoly urovnané rozsáhlé hromady rozdrobené břidlice, po kterých se ve dřevěných žlábcích voda rozvádí, která po celém povrchu pravidelně do hromad vniká a, nasytivši se zvětralinami, na spodku každé hromady vytéká do uchystaného koryta jakožto vitriolový louh.
Ještě nápadnější jsou v té krajině prosté, z dálky viditelné, zasmušilé budovy, z jejichž střechy po celé délce se valí hustý kouř. Přiblížíce se, shlédneme při každé té budově ostře červenou hromadu. Toť česká olejna (dílna na oleum) s příslušnými výpalky, které se v zápětí odvážejí k rafinování na Břasy.
Nynější “Akciová společnost montanních a průmyslových závodů, dříve Jan. Dav. Starck” má v horním revíru Plzeňském na četných místech břidličné doly, ponejvíce svrchní lomy, zejména v okolí následujících míst: mimo u Hromic a Žihlic, též u Vražného a Litého, blíže Manětína, pak u Čivic nad Liblínem. Doly a lomy tyto jsou (kromě dotčených již louhováren) opatřeny příslušnými hutěmi k odpařování vitriolového louhu na vitriolový kamínek. Další spracování vitriolového kamínku děje se v lučebních dílnách hlavně na Břasích a v Kazňově upotřebením tamního kamenného uhlí, jakož v četných té krajiny olejnách, jichžto však bylo více než je jich posud.
Na Břasích je též zmíněná rafinerie na výrobu hlacící červeně a mineralních barev z výpalků.
V témž horním revíru Plzeňském jest ve Weissgrünu (severně od Radnic na hranicích politických okresů Plzeňského a Kralovického a soudního okresu Zbirovského) podobný průmyslový závod knížete Františka Josefa Auersperka, ve kterém se roku 1890 vyrobilo 6943 metrických centů kyseliny sírové v ceně 29 000 zl.
Na vyrábění a zužitkování kyznatých břidlic v Plzeňském horním okresu jest ještě více podniků zapsáno, které však vesměs nejsou v činnosti.
Jaksi další avšak méně patrná část této výroby připadá též na horní okres loketský a Chomutovský (jakožto vedlejší výrobek při dobývání hnědého uhlí a minerálních barev), zejména vyrobeno roku 1890 na Humboldtově dolu v horním okrese Chomutovském 2150 metr. centů kamence v ceně 14 840 zl., k čemuž spracovalo se 35 000 metr. centů kamencem chudého materiálu
