| Autoevaluace školy |
|
Autoevaluace – vnitřní hodnocení školy napomáhá ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávání a výchovy ve škole. |
|
1.Oblasti autoevaluace: - materiální, technické, ekonomické, hygienické a další podmínky ke vzdělávání - průběh vzdělávání - školní klima a vzájemné vztahy s rodiči a místní komunitou - výsledky vzdělávání - řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků - soulad realizovaného školního vzdělávacího programu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání |
|
2.Cíle a kritéria autoevaluace: Cílem autoevaluace školy je zjistit aktuální informace o stavu školy a tím získat podklady pro plánování a realizaci dalšího rozvoje školy. Kritéria autoevaluace jsou stanovována pro jednotlivé dílčí cíle, které si škola stanovuje na každý školní rok. |
|
3.Nástroje autoevaluace: - rozbor dokumentace školy - rozhovory s učiteli a rodiči - dotazníky pro rodiče, žáky a učitele - srovnávací prověrky, dovednostní testy - hospitace |
|
4.Časové rozvržení autoevaluačních činností - hospitační činnost - sebehodnocení práce učitelů a hodnocení ŘŠ za minulý školní rok - projednání struktury vlastního hodnocení školy a pedagogickou radou ( § 9 vyhlášky č.15/2005 Sb.) – do konce září - projednání vlastního hodnocení školy v pedagogické radě za minulý školní rok ( do konce října) - dovednostní testy žáků – KALIBRO ( podzim), testy SCIO – hodnocení výsledků žáků odpovídající a současné podobě výuky – vědomostní testy ( 5. a 9.tř.) - srovnávací prověrky ( průběžně celý školní rok) - dotazníky na klima školy ( 1x za 2 roky) - rozhovory s učiteli a žáky, výstupy z jednání PR - CERMAT ( 9.tř.) – hodnocení 1.února (výsledku žáků 9.tříd ) - PORTFOLIO ( průběžně během roku Aj ) |
|
5. Žák by měl být veden k tomu, aby byl schopen posoudit úroveň následujících kompetencí: - schopnost přímé aplikace získaných kompetencí v praxi, - schopnost orientace se v daném problému s využitím získaných vědomostí, znalostí a dovedností, - schopnost žáka prosadit se v třídním kolektivu při řešení týmového úkolu, - schopnost samostatné prezentace svých znalostí formou otevřených mluvních cvičení psaných textů ve formě úvah, zamyšlení se, … - schopnost výběru – pochopení významu jednotlivých částí rozsáhlejších testovacích souborů,selekce nepodstatných částí a schopnost řešení dominantních částí úloh, - schopnost změny své sociální role v kolektivu vrstevníků, - schopnost využívání mezipředmětových vazeb, - schopnost aplikovat etické principy v praxi, - schopnost pochopení rovnováhy práv a povinností, - pochopení své role v kolektivu. |
| Pravidla pro hodnocení žáků |
|
Pravidla pro hodnocení jsou zpracována na základě vyhlášky MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání |
| 1.Obecné zásady
- při hodnocení, průběžné i celkové klasifikace učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi - při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáků, k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici - podklady pro klasifikaci učitel získává - a) soustavným sledováním výkonů žáka a jeho připravenosti na vyučování b) zkouškami písemnými, ústními, praktickými, pohybovými, didaktickými testy - písemnou práci z učiva za delší období (čtvrtletní práce) přesahující 30 minut mohou žáci psát v jednom dni pouze jednou – takové práce oznámí vyučující žákům předem (nejméně jeden týden) a ostatní vyučující informuje zápisem termínu do třídní knihy - na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období – přihlíží se k systematičnosti v práci žáka, stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období - v předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě |
|
2. Sebehodnocení Žák se prostřednictvím učitelova hodnocení postupně učí, jaké jsou meze a perspektivy jeho výkonu, sféry jeho úspěchů a úspěšného uplatnění. Vyučující vytváří vhodné prostředí a příležitost, aby žák mohl poučeně a objektivně hodnotit sebe a svoji práci. Oba názory jsou průběžně konfrontovány. Učitel a žák na konci klasifikačního období společně hodnotí průběh výkonů žáka tak, aby se shodli na výsledné známce. Autonomní hodnocení se nesmí stát prostředkem nátlaku na učitele. Cílem je ideální shoda obou hodnocení tak, aby byla pro žáka motivační do dalšího období. |
|
3. Celkové hodnocení Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni: - prospěl(a) s vyznamenáním Žák prospěl s vyznamenáním, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm horším než 2 – chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré´, v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace postupuje škola podle pravidel hodnocení žáků podle § 14 odst. 1 , písm. e) - prospěl(a) Žák prospěl, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením. - neprospěl(a) Žák neprospěl, je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením. - nehodnocen(a)
|
